STARÝ ZÁMEK CHUDENICE, MUZEUM J. DOBROVSKĚHO CHUDNICE : RYCHTÁŘŮV DEN

Přísný, ale spravedlivý chudenický rychtář Václav Levý,zvaný Racek, za jehož starostování roku 1858 postavena n­ová obecná škola, měl dnes svůj ouřední den. Ve velké senci při stole

plném papírů a knih měl hned ráno celý rychtářský ouřad pohromadě. Nechyběl tu ovšem obecní

policajt, ani ponocný, ba ani Václav Sedláček, zvaný prostě Valach.

"Gito," zvolal rychtář, a do sence vstoupila jeho manželka Markéta.

"Co tu zase dělá ten Valach?"

"Inu,Bože,zase nevíš? Má sedět v šatlavě nebo tady; aspoň mi tu něco pomůže."

"Valach, do háreštu! Řekl jsem : dva dni hárešt, a ty kutíš ve dvoře!"

"Ejnu, bože, to je ňákýho láteření," ozvala se paní rychtářová "tady je aspoň k něčemu dobrý, ale v šatlavě čas jenom prozahálí."

"Jsem tu já rychtářem nebo ty? Hleď si své kuchyně a chasa ať jde po svém!"

Po těch rázných slovech se vytratila paní Racková a Valach zalezl do prázdného prasečího chlívka na otep čisté slámy. To bylo příruční vězení pro místní malé přestupky; pro větší tresty a cizí trestance byla obecní šatlava v "policajtovně", odkudž právě dnes ráno propustil obecný policajt Šperl dva tuláky z Poleně a Tajanova. S rychtářskou důstojností sáhl Racek po "Obentrautově" příručce pro představené v obci, do níž na zadních prázdných listech zapisoval všechny tresty. Sem také dvěma čárkami zapsal hlášení ponocného Altmana "vše v pořádku!"

"A, híml, Gito!, zavolej mi sem toho Valacha!"

"No vidíš, jak je dobře, že tu je, kdepak běhat do šatlavy."

"Hloupé řeči, Valacha sem!"

Valach ještě žmoulal v ústech kus domácího chleba, když rychtář Racek přikazoval:

"No, dobře že jsi tady, a jak vidím po jídle! Pudeš hned s vozíkem na Bělejšov; píše pan správce Hušina, že tam na louce našli zmrzlého starého Žižku z Drslavic. S policajtem ho naložte, přikrejte a přivezte panu doktorovi. A to vám povídám, tu bělejšovskou císařovnu nehecujte, vyhněte se jí; nemá to v hlavě v pořádku. A co ty, Vašku, Pepík je doma? Píšou tu od okresu, že od té doby co přišel z Babor zpět, toulá se prý po okrese s tvým kolovrátkem. Máš proto kolovrátek i povolení vrátit; rozumíš?"

"Ejnu, jo!" vzdychl si Valach a s policajtem se vydali na Bělejšov.

Bělejšovský kolovrátkář Matěj Rejcha seděl se svou ženou Barborou u kamen v teskném rozjímání o zatoulané dceři Kateřině. Chudák Katy! Hluchá, bláznivá! Dnes je ženou papeže, zítra císařovnou, Panna Maria jí radí, aby se teď nevdávala, že se bude brzo vdávat za dva kněze - inu to je náboženské šílení, končil úvahy otec Matěj. Jeho žena Barka utřela poslední slzy a už zase šli do Řakomi vyžebrat nějaké živobytí.

Sotva vyšli před chalupu, bosa přiběhla divá Káča – císařovna.

"Juj, mama, mama ..." těžkopádně ze sebe vyrážela udýchaná dcera a ukazovala dolů na louky pod panským dvorem.

Tam celý houf lidí a dětí přihlížel, jak Valach s policajtem za dozoru správce Hušiny a s pomocí panských zaměstnanců dvorských na vozík nakládali zmrzlého starého Žižku z Drslavic.

"Kakraholte, mám to v rukávě," vzkřikl na děti policajt Šperl, a už z rukávu vytáhl krátkou rákosku, s níž v létě na městečku odháněl děti od rybníka. Děti se bleskurychle rozutekly a v divém útěku porazily i přispěchavší císařovnu. Smuteční nálada ustoupila rozpustilosti. Nahněvaná císařovna bez rozmyslu ihned buchla nejbližšího kluka do zad tak, že se válel v kyprém sněhu, a policajtovi dala takovou facku, že si držel hlavu a plival krev.

"Já ti dám, ty policajtská potvoro; víš co je to císařovna?" A teď se sypaly nadávky i na správce Hušinu, který, aby se vyhnul dalšímu skandálu, dal pokyn k rychlému rozchodu.

Valach ujížděl s vozíkem dolů do Chudenic, za ním v prudkém tempu utíkal policajt s císařovnou. Brzo dojeli do zámeckého dvora, kde je očekával dr. Kvapil i starosta Levý. Císařovna zle hubovala na Valacha i policajta, ale pan starosta vše utišil rázným zakročením. Zatím co dr. Kvapil konstatoval smrt starého Josefa Žižky z Drslavic, přišla i paní Racková a žádala slušné pohřbení Žižkovo, že prý vše sama zaplatí: rakev, zvonění i potřebné výlohy.

Císařovna velmi chválila paní starostovou slovy: "Vidíte, vy čumilové, ta má cit pro chudou pakáž, ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého," a sama kráčela s hrobářem Matějem Suchým za vozíkem až do márnice u sv. Anny, kam přišla potom i na Žižkův pohřeb - ale už v botách od paní rychtářky.